Dynastie Tang

Období dynastie Tang (618–907) je považováno za vrchol čínské civilizace. Čína dosáhla za její vlády vůbec největšího mezinárodního vlivu, prosperity, míru a stability. Její hlavní město Chang’an bylo největší na světě. Scházeli se v něm diplomaté ze všech koutů světa, a tak byla Čína skutečně „Říší středu“. Odkaz dynastie Tang je pro mnohé Číňany dodnes zdrojem inspirace.

Podobně jako mnoho jiných dynastií, také dynastie Tang se zrodila uprostřed zmatku a občanských nepokojů, které provázely konec předchozí dynastie Sui (581–617). V roce 617 přesvědčil Li Shimin svého otce Li Yuana, tangského krále, aby poslal vojenské oddíly do Taiyuanu. Během následujících pěti let se Tangům podařilo stabilizovat celou Čínu a potlačit všechna povstání. Li Shimin nastoupil na císařský trůn v roce 626 pod jménem Císař Taizong z Tangu.

Tang Taizong je považován za jednoho z nejvýznamnějších čínských císařů v historii. Proslul svým vojenským nadáním (dokázal řídit bitvu probíhající tisíce kilometrů daleko), ale byl i skvělým básníkem, spisovatelem a kaligrafem.

Císař Taizong byl ovšem také skvělým vládcem a ochráncem země a svých poddaných. Například založil literární akademii, kterou využíval coby místo k hledání talentovaných mladých mužů pro svou administrativu. Je znám také tím, že dokázal využít silné stránky svých podřízených a byl neobyčejně tolerantní a přístupný konstruktivní kritice a radám. Díky tomuto přístupu patří období Taizongovy vlády mezi nejklidnější a nejstabilnější období Číny v celé její historii. Šlechta i prostí lidé prý spolu žili šťastně a v harmonii. Kriminalita i korupce klesly na minimum. Historické prameny popisují toto období následovně:

Obchodníci a kupci cestovali po celé zemi svobodně a beze strachu z přepadení. Vězení byla prázdná. Lidé neměli potřebu zamykat své domovy. Země se těšila z bohatých úrod, ceny potravin byly nízké. Deset litrů rýže stálo jen asi tři nebo čtyři qiany. Lidé cestující z hlavního města do Lingbiaa nebo z Shandongu na mořské pobřeží nemuseli za cestu platit předem, stačilo, když zaplatili až během cesty.

Taizong ovlivnil svým postojem k lidem i poměry za hranicemi Číny. I když byl císař skvělý vojevůdce, rozhodl se, že k rozšiřování vlivu říše použije především vyspělou čínskou kulturu, kterou následně získával vliv nad dalšími etnickými skupinami a územími až po oblast dnešního Kazachstánu.

Pro celé období Tang byla typická výjimečná pohostinnost a otevřenost vůči cizím kulturám, která je v čínských dějinách spíše výjimečná. Národy celého světa posílaly do Číny své diplomaty a učence, aby studovali čínskou kulturu. Tangská dynastie obchodní, kulturní i náboženské kontakty s cizinci otevřeně podporovala. Tangským císařům vzdalo hold více než 400 států světa. V samotném hlavním městě žilo na 100 000 cizinců, kteří tak přispívali k tvorbě jeho kosmopolitního charakteru. Slavný tangský básník Wang Wei napsal:

Devět nebeských bran ukrývá palác a jeho nádvoří;
na nich se erby nesčetných národů klaní Perlové koruně.

Během vlády dynastie Tang se těšila rozkvětu i tradiční čínská náboženství konfucianismu, taoismu a buddhismu. Složení císařské zkoušky pro státní úředníky se opíralo o Konfuciovo učení. Roku 645 se do země vrátil ze své pouti mnich Xuanzang, který z Indie přinesl do Číny buddhistická svatá písma. Císař Tang Taizong slavnostně mnicha přivítal a osobně se s ním setkal v doprovodu stovek civilních i vojenských hodnostářů na mostě Zhuque. Císaři dynastie Tang, kteří nesli příjmení Li, věřili, že jejich prapředkem byl Laozi (zakladatel taoismu).

Obrovského rozkvětu se za vlády Tangů dočkala i čínská poezie, jež dala světu autory jako Li Bai (známý svou výjimečnou inspirací pocházející z tykve s vínem), Du Fu (označovaný za básníka– historika) či Wang Wei (který byl i známým malířem) a mnohé další.

130 let trvající období, od vlády císaře Tang Taizonga až po jeho následovníka, císaře Xuanzonga, bylo plné prosperity a je často vnímáno jako vrchol čínské kultury. Ale tato zlatá éra nemohla trvat věčně. V roce 755 vyvolal generál An Lushan a jeho stoupenec, generál Shi Siming, povstání, které trvalo téměř deset let a stálo miliony lidských životů. Moc císařů a jejich vládnoucího aparátu tím byla oslabena, což postupně přivedlo dynastii k pádu.