Dynastie Yuan

Když mongolský vládce Kublaj-chán založil v roce 1271 dynastii Yuan (Jüan), stal se prvním císařem Číny, který nepatřil k etniku Han (Chan). V průběhu následujících desetiletí se Čína rozrostla na císařství nebývalých rozměrů. Není tedy divu, že dynastie Yuan byla érou ohromné kulturní rozmanitosti a mezinárodního obchodu. Přetrvala však jen necelých sto let; skončila v roce 1368.

V roce 1206 uspořádal válečník Temüdžin velké shromáždění mongolských kmenových vůdců na březích mongolské řeky Onon. Přítomní velitelé a generálové mu udělili titul Čingischán – nejvyšší vládce. V roce 1267 jeho vnuk Kublaj-chán přemístil sídlo císařství do Pekingu, kterému se tehdy říkalo také Dadu. O čtyři roky později vyhlásil začátek nové dynastie.

V průběhu dalšího desetiletí porazila jeho vojska zbytky opozice Jižních Songů a Mongolové tak ovládli celou Čínu. Kublaj-chán si propůjčil větu z Knihy proměn da zai qian yuan (ta cai čchien jüan, „Velký je prvopočátek Nebes“) a mongolskému císařství dal jméno Velký Yuan („počátek“).

Aby zvýšily svůj vliv, expandovaly mongolské armády i nadále všemi směry a ustanovily Čtyři chanáty. Yuanští vládci získali zpět území, o která Čína přišla v érách Han a Tang, a kromě toho si ještě dokázali podmanit nová území Tibetu, Vnějšího Mongolska a rozsáhlé oblasti Ruska. Ve vrcholném období měla čínská část mongolského císařství rozlohu 14 milionů kilometrů čtverečních.

Dynastie Yuan si díky svému rozsáhlému území rozvinula také silný zahraniční obchod, jehož součástí byla i „námořní Hedvábná stezka“, která vedla z Číny do Indie, na Střední východ a přes Středozemní moře také do Evropy. Během tohoto období Čína obchodovala se 140 zeměmi, což dále přispívalo ke kulturní rozmanitosti císařství.

Do Číny cestovaly desítky Arabů a Evropanů a někteří z nich dokonce získali oficiální tituly u yuanského dvora. Mnoho z těchto cizinců, z nichž nejznámější byl Benátčan Marco Polo, pak sepsalo své zážitky v cestopisech. Tato díla byla v Evropě značně oblíbená a napomohla rozmachu průzkumných námořních cest.

Při vládnutí nad těmito rozlehlými územími císaři dynastie Yuan v podstatě zachovávali systém vládnutí prostřednictvím „Tří kanceláří a šesti ministerstev“, které zavedly dynastie Sui (Suej) a Tang (Tchang). Nicméně Kublaj-chán zpočátku neobnovil systém konfuciánských úřednických zkoušek, který se přestal praktikovat ještě před nástupem dynastie Yuan k moci.

Tento volnější přístup ke vzdělanosti vedl k prudkému rozvoji lidové kultury a pozvednutí operního umění. Velmi oblíbenou se stala básnická forma qu (čchü), což byl typ zpívaného verše, který se stal jedním ze tří hlavních poetických stylů Číny (vedle klasických stylů shi z dynastie Tang a ci z dynastie Song). Učenci s oblibou malovali motivy krajin, ptáků a květů, které sloužily jako decentní výrazové prostředky pro vyjádření pocitů.

V období od pozdního Yuanu až do raných fází dynastie Ming vznikaly také lidové romány. Jde o známé Příběhy od jezerního břehu a Příběhy Tří říší, které byly ve skutečnosti sepsány v dynastii Ming, ale jejich autoři se narodili za dynastie Yuan a byli její lidovou kulturou ovlivněni.

Pokud jde o náboženství, yuanští vládci si osvojili tibetský buddhismus, který také vyzdvihovali nad tradiční taoismus a čínský buddhismus. Zároveň však byli otevření a tolerantní vůči všem náboženstvím, což vytvořilo podmínky pro rozvoj mnoha vyznání, včetně křesťanství.

Přestože byla dynastie Yuan vedena Mongoly, začala se přijímat pravidla počínšťování, a to už za Kublaj-chána. Vládci propojovali své původní mongolské zákony a pravidla s hanskými. A jak vliv dynastie rostl, postupně se kladl stále větší důraz na konfucianismus. V roce 1307 prohlásil císař Temür Konfucia za „Svatého a vznešeného šiřitele myšlenek“. O osm let později nařídil císař Bujantu-chán (Ajurbarwada) opětovné zavedení konfuciánských úřednických zkoušek.

S koncem dynastie je spjata legenda o proroctví, které se mělo šířit celým císařstvím: „Kamenný muž s jedním okem pozvedne Žlutou řeku proti Číně.“ Zanedlouho poté se Žlutá řeka vylila z břehů a císařský dvůr vydal edikt na obnovu břehů řeky. Dělníci zůstali v úžasu, protože při pracích vykopali sochu muže s jedním okem. Následovalo povstání venkovanů, které dotlačilo dynastii ke konečnému pádu. V roce 1368 Zhu Yuanzhang (Ču Jüan-čang) vykázal Mongoly z čínských centrálních planin a založil dynastii Ming.