Rozhovor: Tchajwanské hudebnice na domácí půdě

Tento měsíc zazářil Symfonický orchestr Shen Yun poprvé v koncertních síních východní Asie. Byť jde letos u symfonického orchestru o pátou sezónu, do zámoří vyrazil poprvé.

Sezónu otvíraly dva koncerty v Tokiu 15. září a poté je na programu 16 koncertů ve dvanácti tchajwanských městech. Příští měsíc se Shen Yun vrátí do domácích síní ve státech, jako je Caregie Hall v New Yorku, dále následuje Boston, Toronto, Washington, D. C., a Chicago.

Umělci Shen Yun pocházejí z celého světa a mnozí z nich také z Tchaj-wanu. Takže letošní turné je pro ně něco jako návrat na domácí půdu. V předvečer prvního koncertu byla atmosféra na zkouškách plná očekávání. Mezi závěrečnými přípravami jsme si povídali s několika hudebnicemi pocházejícími z ostrova „ve tvaru sladké brambory“, známého také jako Formosa.

I-Chen Huang, první violoncellistka, začala studovat hudbu na Tchaj-wanu a poté na francouzské konzervatoři. Obdobnou studijní dráhu v Paříži měla i houslistka Hui-Chih Tsai. Chia-Jung Lee ukončila magisterská studia v USA před tím, než se přidala k Shen Yun jako první flétnistka. Z Tchaj-peje pochází Miao-Tzu Chiu, která hraje na tradiční čínskou pipu.

A tady jsou už odpovědi na naše otázky:

OT: Na Tchaj-wanu jste již vystupovaly coby doprovod taneční produkce. Jak je tam Shen Yun vnímán?

Tsai: Byl to velký úspěch a dodalo mi to hodně sebedůvěry, protože co se týče čínské kultury, jsou zdejší lidé hodně vybíraví. Nakonec, je to jejich vlastní kultura! Očekávání jsou velmi vysoká, což je pro vystupování opravdu náročné.

Huang: Myslím, že je pro Shen Yun důležité sdílet naši misi uchovávání tradic s tchajwanským národem – nakonec, právě oni hrají historicky obrovskou roli v ochraňování čínských tradic.

V polovině minulého století, když byla Čína pod útlakem komunistické revoluce, mnoho lidí z Číny uteklo na blízký ostrov Tchaj-wan. Artefakty a tradice, které si s sebou přinesli, se zachovaly, zatímco mnoho z tradiční kultury v pevninské Číně bylo záměrně ničeno, obzvláště v tzv. kulturní revoluci v šedesátých a sedmdesátých letech. Dodnes Tchajwanci používají tradiční čínské znaky místo zjednodušených, které se teď používají v pevninské Číně.

Myslím, že Tchajwanci mají být na co hrdí, a jsem ráda, že s nimi můžu sdílet část čínské kultury.

OT: Nakolik se dá porovnat hudba Shen Yun s čínskou hudbou, na kterou jsou lidé zvyklí?

Huang: Tradiční čínská hudba má na Tchaj-wanu silnou pozici. Orchestry jsou u koncertů velkého rozsahu omezeny jen na čínské hudební nástroje. Naše hudba kombinuje tradiční čínskou hudbu s velkou západní instrumentací, jaká se používá u klasické hudby, jako např. u Brahmse nebo Beethovena. Je to něco neočekávaného a má to obrovské množství vrstev, které lze objevit a prozkoumat.

Chiu: Jsem pokaždé okouzlena tou jemností, která vychází ze sloučení těchto dvou hudebních tradic. Jsou zde klasické kompoziční techniky, které používají silné, strukturované harmonické postupy, ale zároveň tato hudba nese nezaměnitelné čínské charakteristiky a styly.

Lidé s východoasijskými kořeny v naší hudbě pokaždé spatřují některé z oněch základních rysů a zároveň jsou okouzleni novými myšlenkami. Já mám obzvláště ráda ta jedinečná aranžmá; třeba tento rok jsme dokonce skloubili pipu s trubkou.

OT: Jak jinak bys ještě charakterizovala hudbu Shen Yun?

Lee: Tím, jak jsem vyrůstala na Tchaj-wanu a náš dům se nacházel kousek od chrámu, můj první kontakt s čínskou hudou se týkal ceremoniální hudby. Tím nemyslím, že by šlo o chrámové chorály nebo meditační hudbu. Byly to bubny, činely a hlasité výškové nástroje. U Shen Yun jsem se naučila, že je možné vzít tyto krásné části jedné kultury a umocnit je použitím technik jiné kultury a dosáhnout tak skutečně synergického efektu.

Tsai: Shen Yun kombinuje zvuky erhu, pipy a čínských perkusních nástrojů se zabarvením západní symfonie, čímž vytváří něco zcela originálního. Líbí se to lidem všude na světě. Je to odlišné od čisté formy čínské hudby a také odlišné od čistých forem západních stylů.

OT: Poslední otázka – co doufáte, že si publikum z koncertu odnese?

Huang: Doufám, že odejdou s hlubším pochopením tradiční čínské hudby.

Lee: Ráda bych zažehla lidskou představivost. Kdybychom mohli navodit třeba jen dvě minuty opravdového vnitřního klidu, nebo snad dokonce pocit vnitřního povznesení, pak bychom odvedli svou práci dobře!