Umělci souboru Shen Yun vzpomínají v den temného výročí na perzekuci

Novým domovem mnoha talentovaných umělců z Číny, kteří byli kdysi pronásledováni za svou víru, se stal Shen Yun, společnost sídlící v Americe. Dnes jsme se sešli se dvěma umělci – choreografem Gu Yuanem a hudebnicí hrající na pipu, Yu Liang – abychom si vyslechli jejich příběhy. V tento den před 21 lety – 20. červenec 1999 – byly miliony mírumilovných praktikujících duchovní praxe Falun Dafa v Číně označeny za nepřátele státu. Od té doby bylo nespočetné množství praktikujících zadrženo, mučeno a dokonce zabito pro svou víru.

Falun Dafa, také známý jako Falun Gong, je praxe jemných qigongových (čchi-kungových) cvičení, která se řídí principy pravdivosti, soucitu a snášenlivosti. V 90. letech se stal nejoblíbenější formou meditace a qigongu v Číně. Díky praxi se mnoho lidí zotavilo ze svých nemocí, a také získalo prospěch z učení, které považuje zlepšení charakteru jedince za základ celostního rozvoje.

V roce 1998 jeden vládní výzkum zjistil, že se v Číně věnuje praxi Falun Dafa 100 milionů lidí, kteří chodí ráno cvičit do parků či praktikují doma. Na základě paranoidních představ začal vůdce komunistické strany vnímat tuto praxi jako hrozbu pro ideologickou kontrolu země a rozhodl se ji zcela zničit.

Za účelem perzekuce byla vytvořena bezpečnostní jednotka, která stojí nad zákonem a je srovnávána s východoněmeckou Stasi. Napříč celou zemí byly zadrženy a uvězněny tisíce lidí ze všech společenských vrstev. Knihy byly zabaveny a spáleny. Státní média vysílala 24 hodin denně propagandistické pořady, aby ospravedlnila prudkou vlnu násilí.

Slavný choreograf

Dnes je Gu Yuan jedním z nejuznávanějších choreografů společnosti Shen Yun. Každý rok si na své konto připisuje několik fascinujících příběhů, které se staly základní součástí představení. Z jeho tichého vystupování byste však neuhodli, jaké utrpení tento nenápadný muž přestál.

„Před perzekucí jsem si užíval nejlepší tři roky svého života,“ vzpomíná na konec 90. let. „Začal jsem praktikovat Falun Dafa. Když jsem poprvé studoval toto učení, měl jsem pocit osvícení. Už jsem se necítil v životě ztracen.“

„Z profesionálního hlediska jsem již dosáhl vrcholu své umělecké kariéry, jako jeden z nejlepších choreografů v Číně. Vyznal jsem se v každém stylu tance,“ říká Gu Yuan. „Byl jsem již v bodě, kdy jsem si nic nepřál. Měl jsem všechny úspěchy, které jsem kdy mohl chtít.“

Pak ale přišel 20. červenec 1999.

„Poté bylo vše okamžitě ztraceno,“ říká. „Přišli se mnou hovořit vyšší úředníci z ministerstva kultury. Řekli mi, že mám na výběr – buď se vzdát své víry, nebo ztratit vše. Ani na okamžik jsem nezaváhal.“

Vzápětí ho připravili o práci. Pak o jeho společnost, plat i dům.

„Moje žena i já jsme oba věděli, že naše kariéra v Číně skončila. Věděli jsme, že umění bylo zneužito k tomu, aby sloužilo komunistické straně.“

Po mnoho let nebyl Gu Yuan schopen vykonávat uměleckou činnost, a tak se uchýlil k jinému podnikání, aby si zajistil živobytí. Po celou dobu se neustále vyhýbal speciálním agentům, kteří se ho snažili zatknout.

V roce 2007, když se dozvěděl, že byla v Americe založena umělecká společnost Shen Yun, uviděl záblesk naděje na opětovné zapojení se do umění – tentokrát s vyšším cílem. V roce 2012 se Gu Yuan přestěhoval do USA a připojil se ke společnosti Shen Yun.

Na scéně Shen Yun se objevují současné příběhy o tíživé situaci a odvaze praktikujících Falun Dafa v Číně. Když Gu Yuan vytváří choreografii pro tato malá taneční dramata, často čerpá ze svých vlastních zkušeností.

„V Číně jsme šli mnohokrát předložit vládě stížnost. Byli jsme drženi v záchytných střediscích, kde byly podmínky horší než v běžných čínských věznicích,“ říká. „Tyto věci, které vidíte na jevišti – my jsme je zažili. Mou ženu bila banda sedmi policistů, když chránila knihu Falun Dafa, kterou svírala v ruce. A to až do okamžiku, kdy jí knihu nakonec vytrhli, když ležela na zemi – stejně jako v tanečním čísle.“

„Jasně si pamatuji obraz vězeňského lékaře, který nám hrozí obrovskou injekční stříkačkou a říká: ,Pokud budete stále pokračovat v praktikování, dám vám dávku tady toho!‘ On byl základem postavy vězeňského lékaře, kterého jsem vytvořil a který se objevil v jednom tanečním příběhu.“

Ještě dnes je v Číně mnoho členů Gu Yuanovy rodiny, kteří žijí pod neustálou hrozbou komunistické strany a jsou pronásledováni za svou víru.

Brnkání na struny

Yu Liang, hudebnice hrající na pipu v souboru Shen Yun, vzpomíná, jak byla její matka poprvé zatčena za svoji víru.

„Jednoho rána v srpnu 1999 mne moje matka vzbudila a zeptala se, zda bych byla ochotná vyrazit ven a jít s ní cvičit Falun Dafa, tak jak jsme to dělávaly v minulosti,“ vzpomíná. „Řekla jsem: ,Dobře.‘ Jako malé dítě jsem se při meditaci neustále vrtěla. Ale kdykoliv jsem otevřela oči a podívala se na svou mámu a na klidné tváře všech těch lidí, kteří kolem nás meditovali, dokázala jsem se uklidnit a znovu zavřít oči.“

Ale po několika minutách klidné meditace byla Yu Liang náhle vyrušena hlasitými zvuky okolo ní.

„Otevřela jsem oči a viděla jsem, jak se k nám blíží roj tajných agentů a policistů. Jejich vozidla byla zaparkována po celém okolí. Brzy byla moje matka a tety ze cvičební skupiny násilím natlačeny do jejich dodávky. A z ničeho nic byli všichni pryč. Já jediná jsem zůstala.“

Yu Liang neměla ještě ani čtyři roky.

Následující rok byla její matka propuštěna z vazby. Za toto bezpráví šla podat stížnost vládě. Opakovaně byla zadržena a uvězněna.

„Mnohokrát jsem ji vyprovázela v noci i ve dne, ve sněhu či za slunečného dne, a pokaždé jsem nedočkavě očekávala její návrat,“ řekla.

V roce 2001 zbyla doma pouze Yu Liang a její otec. Protože nebyla dost stará, aby si dokázala zaplést vlasy, její otec převzal tento úkol a její vlasy se staly ustavičným „ptačím hnízdem“.

„Tolikrát jsem se ho ptala: ,Kdy se maminka vrátí?‘ Pokaždé mi dal tichým hlasem stejnou odpověď: ,Brzy, brzy. Maminka se vrátí brzy...‘“

Roky plynuly. Zatímco Yu Liang navštěvovala základní školu, střední školu a poté univerzitu, její rodiče byli neustálým cílem šikany na svých pracovištích. Také Yu Liang čelila ve škole obtěžování a vyslýchání za to, že nechtěla vstoupit do komunistické strany.

„Zprávy od ostatních praktikujících – těchto strýčků, tetiček, dědečků, babiček, bratrů a sester, které jsem znala od dětství – jak byli nezákonně zatčeni, posláni do pracovních táborů nebo uvězněni... zdálo se to nekonečné.“

„V Číně jsem každý den žila v hlubokém strachu, že se tyto děsivé časy vrátí, aby nás sužovaly. Neustále jsem přemýšlela, jestli budu další v řadě.“

V roce 2015, kdy byla Yu Liang již zdatnou hráčkou na pipu, odešla z Číny, aby se připojila k orchestru Shen Yun a pokračovala ve studiu hudby na Fei Tian College. Ale někdy, během zkoušení či sledování představení, se její mysl vrací zpět k tomu, co zažila v Číně.

„Brutalita, která trvá 21 let, měla skončit už dávno. Nastal čas, aby byla spravedlnost obnovena.“