7 rozdílů mezi baletem a klasickým čínským tancem

V našich poměrech je balet velmi známý. Kdo by neznal Labutí jezero? Existuje však ještě další forma klasického tance s dlouhou historií, která se ovšem na světové scéně objevila teprve před několika lety – klasický čínský tanec.

Klasický čínský tanec je jako taneční forma nesmírně náročný, kultivovaný a expresivní. A vedle baletu je také jedním z nejpropracovanějších tanečních systémů vůbec.

Ještě před pár lety bylo jen málo lidí mimo Čínu, kteří kdy slyšeli o klasickém čínském tanci. Jedním z hlavních důvodů je ten, že čínské soubory vystupující v zahraničí často kombinovaly čínský tanec s baletem či současným moderním tancem. A tak publikum odcházelo z divadel s nejasným dojmem ohledně toho, co vlastně právě vidělo.

V roce 2006 byl ale v New Yorku založen soubor Shen Yun Performing Arts. Jeho základním posláním je obnovit opravdovou tradiční kulturu, což zahrnuje prezentaci klasického čínského tance v jeho nejčistší formě. Ani ne o dekádu později se klasický čínský tanec stal velmi známým a značně ovlivnil i další umělecké formy.

Jaký je tedy rozdíl mezi baletem a klasickým čínským tancem? Obě formy mohou být neskutečně krásné. Obě jsou velmi fyzicky náročné a vyžadují léta tvrdé dřiny. Ale pocit, který máte při jejich sledování, je úplně odlišný. Chcete-li to opravdu pocítit, musíte se na představení klasického čínského tance podívat.

Abyste si udělali obrázek, zde je několik základních rozdílů.

První rozdíl: Historie

Balet má historii několika set let. Jeho počátky můžeme najít v 15. století v období italské renesance. Jako umělecká forma byl systematizován asi o sto let později za krále Ludvíka XIV.

Klasický čínský tanec má kořeny v pětitisícileté čínské civilizaci. Jeho původ najdeme v tancích předváděných na císařských dvorech a v lidových tancích, které se předávaly z generace na generaci. Některé jeho prvky se uchovaly dodnes prostřednictvím bojových umění, ale o tom více až za chvilku.

Druhý rozdíl: Trénink

Jak balet, tak klasický čínský tanec mají velmi propracovaný systém tréninku. Jejich přístupy jsou však odlišné. Mnohé výcvikové metody v baletu obvykle začínají s trénováním chodidel, zesilováním nohou a klíčových svalů. Dále se pak trénink zaměřuje na ruce, špičky, párový tanec a baletní techniky vysoké úrovně.

Výcvik v klasickém čínském tanci zahrnuje tři hlavní oblasti – technické dovednosti, formu a výraz (yun). Techniky vysoké úrovně v klasickém čínském tanci jsou nesmírně náročné a zahrnují mnohé pohyby, které v baletu neuvidíte (podrobněji to rozeberme níže).

„Forma“ je systém mnoha typicky čínských pohybů a póz. Ale snad nejdůležitější částí tréninku je „výraz“ neboli yun (tentýž yun jako v názvu Shen Yun). Yun je vnitřní procítění ukrývající se v daném pohybu. Je spjatý s dechem tanečníka, jeho stavem mysli a odráží jeho osobnost.

Třetí rozdíl: Fyzická vybavenost

Na profesionální úrovni jsou tanečníci baletu i klasického čínského tance neskutečně štíhlí a zdá se, jak kdyby byli nadlidsky ohební a dobře ovládali své svaly. Ale ony dva styly tréninku vedou také k odlišnostem ve fyzické vybavenosti tanečníků.

Zjednodušeně řečeno, v baletu a klasickém čínském tanci se svaly využívají jiným způsobem. Balet staví na existující lidské anatomii a svaly pak dále vyvíjí takovou cestou, aby vyhovovaly potřebám baletu.

Klasický čínský tanec ale používá stejné svaly, které využíváme v běžném životě, a nevyžaduje jejich specifický rozvoj. Takže ty svaly, které tanečník využívá při chůzi, běhání či hraní basketbalu, jsou tytéž svaly, které se využívají v klasickém čínském tanci.

A tak, když uvidíte tanečníka klasického čínského tance jít po ulici, možná zaregistrujete jen fit osobu s rovným držením těla a elegantní a lehkou chůzí.

Čtvrtý rozdíl: Techniky

Moderní balet začleňuje techniky z různých uměleckých forem, včetně klasického čínského tance. Avšak když srovnáme tradiční balet s klasickým čínským tancem, jedna z věcí, které si obecenstvo často všimne, je rozdíl v rozsahu a stupni obtížnosti tanečních technik.

Například různé formy otoček jsou prováděny odlišně. V baletu jsou tyto pohyby vykonávány vertikálně s důrazem na držení těla souběžně s kolmou osou. V klasickém čínském tanci se při otočkách horní část těla naklání dopředu, a v důsledku toho probíhá rotace těla ve více rovinách.

Dalším příkladem jsou přemety v klasickém čínském tanci (fanteng), které v baletu neexistují. Při provádění těchto přemetů během představení se často divákům zatajuje dech.

Lidé někdy tyto pohyby mylně označují pojmy „akrobacie“ nebo „gymnastika“. Pravdou ovšem je, že vztah klasického čínského tance k těmto pojmům je přesně opačný. Tato obtížná salta a přemety totiž všechny pocházejí z klasického čínského tance a mají historii tisíce let.

Před několika desetiletími začali čínští gymnasté a gymnastky napodobovat tyto pohyby z klasického čínského tance a předvedli je na olympijských hrách. Tímto způsobem se většina lidí na Západě dozvěděla o těchto prvcích, ale obvykle se neví o jejich skutečném původu.

Pátý rozdíl: Spjatost s bojovým uměním

Klasický čínský tanec má na rozdíl od baletu zvláštní vztah k bojovým uměním. Co se týče konkrétního vyjádření, lze říci, že klasický čínský tanec a čínská bojová umění jsou jako sourozenci s podobným talentem, kde každý z nich se rozhodl vydat svou vlastní cestou.

Ve starověké Číně, během konání velkolepých oslav, předváděli generálové své umění v císařském paláci před samotným císařem. Pohyby bojových umění, které generálové používali na bitevním poli, se takto staly uměleckou formou – tancem.

Například takové salto vzad se stalo pohybem, který slouží k vyjádření úhybu před kopím; anebo odvrácení mnoha útočníků ze všech stran se odráží v tanci jako pohyb sao tang neboli „otočka, jež se prožene síní“.

Není tomu tak, že by se jedno vyvinulo v druhé. Spíše to lze chápat způsobem, kdy stejná technika je v rámci bojových umění používaná k boji a mimo boj je součástí tance. Čínský jazyk má pro to dokonce vyjádření – wu ve slově wu shu (bojové umění) a wu ve slově wu dao (tanec) se vyslovuje stejně, ale píše se jinak.

Šestý rozdíl: Kulturní vliv

Balet, jenž má kořeny na Západě, a klasický čínský tanec z Východu jsou oba založeny na odlišném kulturním dědictví. Tento rozdíl je nehmatatelný, nicméně zde je příklad, který by jej mohl pomoci objasnit.

V západní kultuře, když si chcete s někým promluvit, přiblížíte se k dané osobě většinou přímo. V tradiční východní kultuře byste se k dané osobě přiblížili nepřímo, po kruhové trajektorii.

Tento rozdíl lze vidět v tom, jak balet klade důraz na lineární, výrazné pohyby, a klasický čínský tanec naopak klade důraz na pohyby, které jsou kruhové, kontinuální a bez přerušení. Balet má také dokonalou kruhovitost pohybů, nicméně v klasickém čínském tanci jde o základní atribut, který prostupuje všemi tanečními pohyby.

Ba zi yuan je pohyb připomínající mašli. Když chcete jít vpřed, začínáte krokem vzad, při pohybu vlevo začínáte vpravo – když se kroky zformují, připomínají číslo osm. Tento pohyb může být vyjádřen gestem ruky, nebo i rozsáhlou rotací celého těla. Tak se projevuje další vrstva komplexnosti i v sebemenších pohybech klasického čínského tance.

Sedmý rozdíl: Pohyb po jevišti

Poslední rozdíl, který lze na první pohled rozpoznat, je způsob, jakým se tanečnice pohybují po jevišti. V baletu jsou pohyby často velmi přesně dané, s dokonale propnutýma nohama až ke konečkům prstů. Někdy se baletní umělkyně pohybuje velkými dramatickými kroky, které kladou důraz na otevřenost.

V klasickém čínském tanci, pokud tanečnice zrovna neprovádí určitou taneční techniku, pohybuje se rychlými drobnými kroky, jejichž délka není větší než vzdálenost od paty ke špičce. Vytváří to dojem, že ani tak nechodí, jako spíše ladně klouže po jevišti. Pohyb je tak rychlý a jemný, jako by se umělkyně pohybovala na plovoucím obláčku.

Univerzální společné znaky

Jedna z těchto tanečních forem je dobře známá, druhá je známá méně, avšak historicky je o mnoho let starší. I přes své rozdílnosti mají jak balet, tak klasický čínský tanec schopnost živě převyprávět příběh a poskytnout zážitek krásného umění.

Zde jsou některé další zdroje, s jejichž pomocí lze blíže poznat klasický čínský tanec. Avšak nic se nevyrovná přímému, osobnímu zážitku.