Co je klasický čínský tanec
Klasický čínský tanec byl ustanoven na základně rozsáhlé, pět tisíc let staré čínské kultury a je jedním z odvětví umění, jež používá tělo jako prostředek pro vystupování.
I. Charakteristiky klasického čínského tance
A.Pohyby klasického čínského tance jsou bohaté svou schopností vyjádřit paletu pocitů, ať už štěstí, zármutek, radost, hněv, žal, potěšení, ty emoce, jež přicházejí s loučením a znovu-shledáváním, šílenstvím, poblouzněním, nemocí, podnapilostí, obřadností, podlostí a majestátností, a také civilní, vojenské a další osobnosti a příběhy.
B.V klasickém čínském tanci je to význam, co uvádí tělo do pohybu. Jinými slovy, v této taneční formě je plného vyjádření dosaženo, pouze když je tělo poháněno vnitřními pocity.
C.Klasický čínský tanec používá přirozenou dovednost lidského těla; nevyžaduje speciálně trénovat jednotlivé svaly. To jest, síla svalů přirozeně získaná chůzí, běháním, skákáním, chozením do schodů, jezděním na kole atd., a také síla horní části těla přirozeně vybudovaná fyzickou prací je v průběhu tréninku dále posilována.
D.Trénink klasického čínského tance má čtyři části:
① „Forma“ (taneční kombinace a základní cvičení u tyče)
② „Výraz těla“ (technika vyjadřování konkrétních vnitřních pocitů skrze „formu“)
③ Taneční technika (trénink obtížných tanečních pohybů)
④ Technika skoků (především výcvik různých druhů salt a základních dovedností)
E.Při ztvárnění divadelního tance zahrnuje klasický čínský tanec prvek tanečního herectví. Toto herectví v tanci se liší od toho ve filmu, divadle, opeře, tradičních čínských divadelních uměních nebo broadwayských muzikálech. Herectví v klasickém čínském tanci zahrnuje koordinaci výrazu tváře s fyzickým pohybem, což, ve vzájemném spojení, vyústí v zesílenou formu vyjádření.
II. Počátky a historické předávání klasického čínského tance
Před několika tisíci lety se v Číně objevila bojová umění (wushu). V té době bylo pohyby, technikami a salty bojového umění ovlivněno mnoho druhů jevištního umění. Původní formy mnoha pohybů klasického čínského tance byly podobné těm v bojových uměních; jen byly jinak prováděny a to, co vyžadovaly, bylo odlišné. Později, během pěti tisíc let, kdy byla ustanovována čínská kultura, se klasický čínský tanec neustále obohacoval, a tak vznikl aspekt „výrazu těla“ klasického čínského tance. A to je také zdrojem toho stylu, který klasický čínský tanec v procesu svého předávání získal. Způsob, jakým se pohybuje člověk z určité etnické skupiny, obsahuje specifické rysy vlastní té skupině, a tak budí pohyby čínských lidí přirozeně čínský dojem. Avšak studium a cvičení v praxi ukázalo, že konkrétním tréninkem „výrazu těla“ a „formy“ mohou [schopnost vzbuzovat] tento dojem získat i lidé jiných etnik.
Klasický čínský tanec byl předáván rozmanitými způsoby, přičemž hlavním byly hry. Historicky, tance předváděné na císařském dvoře měly v průběhu různých dynastií odlišné techniky a charakteristiky. Mezi obyvatelstvem se tanec šířil hlavně napodobováním, zatímco u pouličních účinkujících se šířil hlavně skrze techniky bojových umění. Před dynastiemi Qin a Han (mezi 221 př. Kr. a 220 po Kr.) existovali baviči, kteří předváděli sestavy bojových umění. A akrobaté používali hlavně salta. Během dynastií Tang a Song (mezi 618 po Kr. a 1279 po Kr.) hodně z tanečních a pouličních vystoupení obsahovalo rané formy a techniky klasického čínského tance. Zvláště salta používali prakticky všichni pouliční účinkující. Tohle je opět další příklad toho, jak v širším kontextu čínské kultury ovlivňovaly techniky různých uměleckých forem jedna druhou.
Koncept čínských dynastií se liší od konceptu starověkých království jiných lidí. Jelikož každá dynastie měla svého vlastního císaře, svůj vlastní lid, svou vlastní kulturu, výměna dynastie znamenala přechod ke zřetelně odlišné sestavě kulturních rysů jiné dynastie. A takto se klasický čínský tanec v průběhu historického procesu ustanovování té civilizace neustále obohacoval a neustále zdokonaloval.
Dnešní výukové metody ve starověké Číně neexistovaly. U divadla vyučovala starší generace učedníky a takto se to předávalo z jedné generace na druhou. Student si od mládí ustanovil s mistrem formální učednický poměr, a takto se člověk stal profesionálem. V tanci na císařském dvoře se toto umění předávalo při tom, jak mladé dámy učily jedna druhou; mnohá z umění pouličních účinkujících se předávala jako rodinné tradice; a bojová umění se předávala od předků nebo se učila od mistra. Podobně v náboženských praktikách buddhismu a taoismu dostal učedník nebo učednice učení od mistra poté, co přijal mnišské roucho. Moderní systematizované výukové metody jsou něčím, co začalo v první polovině minulého století.
III. Rozdíly mezi klasickým čínským tancem a novými moderními bojovými uměními
Od doby, kdy se začaly objevovat kung fu filmy a televizní seriály, mnoho lidí pohyby bojového umění zkrášlilo pro použití v zápletkách filmů a televizních seriálů a přeměnilo je na něco křiklavého, ale nepraktického. Tyto pohyby se hodně podobají tanci, ale ve skutečnosti jsou od klasického čínského tance zcela odlišné. V zásadě řečeno:
A. V klasickém čínském tanci je na prvním místě výmluvnost těla, zatímco v bojových uměních je na prvním místě rychlé a výbušné provedení pohybu. Čím rychlejší bojová umění jsou, tím více dosahují cíle.
B. Klasický čínský tanec propojuje pohyb těla s vnitřním výrazem těla.
C. Klasický čínský tanec je jazykem těla. Aby tělo v maximálním rozsahu ztvárnilo nějakou postavu nebo příběh, musí se v maximálním rozsahu rozšířit a roztáhnout. Proto jsou nejzákladnějším kritériem pro výběr tanečních studentů dlouhé nohy. Použití tohoto druhu roztažení v zápasu bojových umění by člověka nechalo zranitelného.
D. Bojová umění nemohou vyjádřit dějové linie, různé povahy, nálady a emoce tak, jako klasický čínský tanec.
E. Bojová umění nemají „výraz těla“ vyžadovaný v klasickém čínském tanci.
IV. Vliv klasického čínského tance na jiné taneční formy a fyzické dovednosti
S takzvanou „reformou a otevíráním“ Číny (začínající koncem sedmdesátých let) se taneční techniky a salta klasického čínského tance náhle objevily na světové scéně. Jeho techniky a salta otřásly zejména mezinárodním tanečním společenstvím. A tak balet začlenil některé z těch technik klasického čínského tance a moderní balet začlenil techniky klasického čínského tance v ještě větším měřítku. Oni ale nerozumějí požadovaným standardům na tyto techniky a používají je velmi nestandardním způsobem. To, co je známo jako pouliční tanec, má ještě povrchnější pochopení požadavků a standardů těchto technik, a v důsledku toho klasický čínský tanec vzal a zkomolil jej.
Klasický čínský tanec měl také obrovský vliv na atletiku. Před sedmdesátými lety výcvik moderní gymnastiky, kladiny a bradel zahrnoval jen jednoduché baletní pohyby a fyzický trénink. Poté vzaly čínské gymnastické týmy techniky a salta klasického čínského tance a ve velkém měřítku je použily na gymnastických mítincích. Jakmile se tyto techniky objevily na mezinárodních soutěžích sedmdesátých let, byli gymnasté po celém světě ohromeni. Někteří čínští soutěžící dokázali na všech náčiních vyhrát pět zlatých medailí najednou. Gymnasté po celém světě se začali tyto techniky a salta klasického čínského tance učit a gymnastické soutěžení bylo přes noc posunuto na vyšší úroveň technické dovednosti.
Ve skutečnosti techniky a salta klasického čínského tance převzalo mnoho různých tanečních forem, fyzických umění a sportů po celém světě. Některé je kopírují trochu lépe, zatímco jiné dost podprůměrně, nepřesně, nestandardně a dokonce nevzhledně, a to nádhernou kulturu pěti tisíc let zkomolilo.
Tohle jsou ty základní věci, které byste měli o klasickém čínském tanci vědět.
Li Hongzhi, 5. července 2013