Kung-fu a čínský tanec: Dávno ztracení sourozenci?

Určitě jste už někdy viděli, jak nějaký ten proslulý mistr kung-fu nebo panda zběsile roztínají vzduch a provádějí pozoruhodné techniky s názvy odvozenými od přírody – jako třeba „motýl“, „lotosový kop“ či „tornádo“. Ale věděli jste, že tytéž pohyby lze najít i v klasickém čínském tanci?

Na první pohled sdílejí klasický čínský tanec a bojová umění (kung-fu nebo wushu) určité podobnosti. Mají shodné postoje a držení těla, a jejich techniky vyžadují ohebnost, koordinaci a hbitost. Možná jste také viděli tradiční zbraně, jako jsou hole, kopí, meče a další, a to jak v bojových uměních, tak i v čínském tanci. Proč? Je to proto, že tyto dvě formy umění vyrůstají ze stejné starověké kultury.

Když se před několika tisíci lety v Číně poprvé objevilo wushu, jeho salta a techniky značně ovlivnily jiné formy umění, včetně čínské opery a tance. Tyto formy umění převzaly pohyby původně zamýšlené pro boj a učinily z nich způsob zábavy pro různé oslavy – od neformálních slavností po císařské hostiny. Jak šel čas, bojová umění a klasický čínský tanec se rozrostly do obsáhlých a oddělených forem umění, jak je známe dnes.

Ale i když se jedná o odlišné formy umění, klasický čínský tanec a bojová umění mohou někdy vypadat shodně. Jak od sebe tyto dva starodávné bratry odlišit?

Zde je několik způsobů.

Vodítko 1: Záměr za pohybem

Když se pokoušíme najít rozdíl mezi čínským tancem a bojovým uměním, první věc, na kterou bychom se měli zeptat, je: Jaký má daný pohyb záměr?

Tradiční formy bojových umění byly uzpůsobeny čistě pro boj a válčení. Každý pohyb v nich slouží buď k útoku, nebo k zablokování útoku. Když nejednáte rychle, protivník vás porazí. Proto bojovníci tradičního bojového umění do svých pohybů nepřidávají žádné nadbytečné zdobení – dělají pouze takové pohyby, jež mají zaručit přežití.

Klasický čínský tanec, který byl stvořen k tomu, aby se předváděl na jevišti, přichází s extra vymoženostmi. Pohyb už není otázkou života a smrti, ale prostředkem sebevyjádření. Díky svému bohatému tanečnímu slovníku dokáže klasický čínský tanec popsat jakoukoliv emoci, a to prostřednictvím řeči těla (která je univerzální). Příležitostně můžeme narazit na taneční styly, ve kterých lze údery jasně rozpoznat, jsou tam však jen pro tematické vylíčení.

Vodítko 2: Potřeba rychlosti

Na rozdíl od dob dávné Číny většina dnešních umělců kung-fu nepoužívá svoje dovednosti ke skutečnému bojování. Raději předvádějí rutinní sady pohybů při různých příležitostech, včetně vystoupení na pódiu – přesně jako tanec. To nám naše rozlišování mezi ctihodnými sourozenci mírně ztěžuje.

Ale máme tu ještě jeden tip: Podívejme se na to, jak rychle se umělci pohybují. Ve většině bojových umění platí, že čím rychleji, tím lépe (tai chi je výjimka). Taneční pohyby mají vždy určitou plynulost a rytmus, kdežto pohyby kung-fu všeobecně vyžadují výbušnost a hbitost – nejlépe když jsou prováděné rychlostí blesku, à la Bruce Lee.

Avšak v klasickém čínském tanci je kladen důraz na to, ukázat estetický průběh každého pohybu. Pokud je pohyb příliš rychlý, publikum si nebude schopno jeho detaily vychutnat. Někdy potřebujeme k vyjádření emoce dlouhý táhlý pohyb, který se zastaví ve vzduchu těsně předtím, než se vydá opačným směrem. Tyto pohyby, ačkoli jsou jemné, potom vypadají, jako by z nich sebeovládání přímo prýštilo.

Vodítko 3: Krátký, nebo dlouhý?

Další způsob, jak můžeme obě umění od sebe odlišit, je délka pohybu. Od postojů přes kopy po vzdušné techniky bývají pohyby bojových umění kratší a úspornější (opět z toho důvodu, že dlouhé pohyby vás dělají náchylnými k útokům a zraněním). Pohyby klasického čínského tance jsou oproti tomu vždy více otevřené a prodloužené.

Takže když praktikujete bojové umění, zkuste své pohyby zpomalit a protáhnout, a bude to vypadat, jako byste tancovali. A vy, tanečníci, zkuste své pohyby úmyslně zrychlit, jako když rychle přetáčíte kazetu, a možná se stanete mistry kung-fu.

Pár slov na závěr – Dvě „wu“

Od doby před 5000 lety po celou dobu až do dneška spolu tito dva bratři vyrůstali takřka pod jedním jménem. To proto, že čínské znaky pro tanec (舞) a bojová umění (武) jsou oba vyslovovány jako wŭ. Rozdíly v tom, jak jsou napsány, vypovídají o jejich rozdílných povahách.

Vidíme, že když rozebereme znak wu (武) v bojových uměních, pravá strana se podobá znaku “戈”, který reprezentuje zbraň, zatímco levá složka znaku – “止” – znamená zastavit. Takže opravdová definice bojových umění wu je zastavit válčení či konflikt, zatímco bojujete za harmonii a klid.

Na druhou stranu wu (舞) v tanci začalo u piktogramu osoby s rukama, která si časem vyvinula i nohy. Existuje jeden vtipný starodávný čínský verš: shǒu zhī wǔ zhī zú zhī dǎo zhī („手之舞之足之蹈之“). Doslova můžeme toto úsloví přeložit jako „tancovat rukama a nohama“, ale ve skutečnosti nám říká, že když něco nelze vyjádřit básní ani písní, proč to nezatancovat?

Klasickým čínským tancem lze vykreslit skoro všechno, ať už jde o štěstí, krásu, soucit či klid – stejný klid, o který nakonec usilují i bojová umění.