Tančit v dešti

Matka Melody Qin tanec miluje. Když očekávala děťátko, jedné noci se jí zdál sen, ve kterém viděla velké pódium, po němž se prohání, skáče a točí její dospělá dcera, která se dosud nenarodila. Když už měla svoji dcerku, přihlásila ji do místní taneční akademie.

Tehdy v severní Číně, jako teenagerka, náležela Melody k nejlepším studentům ve třídě. Ráda působila ve školních klubech a také je často vedla. Rodiče a prarodiče ji dobře vychovávali a měli radost z jejího vývoje a růstu. Byli překvapeni, když jednoho dne přišla její matka domů s novinkou – životní příležitostí – že newyorská Fei Tian Academy, popřední světová přípravná škola klasického čínského tance, vypsala nábor pro mladé talenty.

Melody nebyla dosud zvyklá strávit den bez své rodiny. A chodit na Fei Tian Academy by znamenalo odejít do jiné země a začít se věnovat profesionálnímu výcviku mezi cizími lidmi. Když její žádosti vyhověli, Melody se rozhodla, že půjde, a doufala, že naplní matčin sen.

Paní Qin pečlivě sbalila dceři věci a rodina se pak dívala, jak nastupuje do letadla.

Když přistála na novém území, ukázal se u ní jeden charakterový rys, který ze slečny Qin dělá jednu z nejlepších tanečnic klasického čínského tance. Nepomýšlela na prohlížení památek ani na relaxaci. Melody si to namířila přímo do tanečního studia.

Když Melody vstoupila na parket Fei Tian Academy, její sebevědomí zakolísalo. Zde viděla, že její dovednosti jsou daleko za studenty stejného věku, kteří se na této špičkové škole učili již léta. A když se dívala na to, co dokáží její učitelé, rozdíl se jí zdál stratosférický. A nebylo snadné čelit každému pocitu zklamání a nepohodlí bez rodiny po svém boku. Moc jí chyběli, a prostředí s cizí kulturou a jazykem jí také nepřidalo.

Pro někoho, kdo si zvykl být na výsluní, to byla velká zkouška, a vážně uvažovala o tom, že odejde. Ale osobnost slečny Qin oplývá také vytrvalostí a její houževnatost jde daleko za průměrně pracovitého Číňana.

„A nepůjdu zpět,“ slíbila si. „Přišla jsem sem, abych tančila. Nemám jinou možnost než tančit dobře.“

Když se ze snu stane skutečnost

Od začátku pracovala na sobě obdivuhodně pilně, a o rok později už Melody dosáhla profesionální úrovně techniky, formy a výrazu. Přijali ji do Shen Yun Performing Arts, popřední světové společnosti klasického čínského tance. Od té doby se souborem cestuje a vystupuje na prestižních světových jevištích. A nejenže se souborem vystupuje, ale dostává i vedoucí role.

A její matce se tak splnil sen a stal se skutečností.

Když Melody a její kolegové skáčou a létají po jevištích, jako jsou newyorský Lincoln Centre, Kennedy Centre ve Washingtonu nebo losangeleský Dorothy Chandler Pavilion, diváci je popisují jako „překrásné“, „ohromující“ a „úžasné“. Předvádí etnické a lidové tance a kouzelné příběhy z vrcholných momentů čínských dynastií.

„Diváci jsou vždy v úžasu ze způsobu, jak zobrazujeme legendy a historické postavy,“ říká slečna Qin. „Tato umělecká forma má totiž ohromně silnou expresivitu.  Klasický čínský tanec se během 5 000 let čínské historie pořád vyvíjel. Během komunistické vlády v Číně téměř zanikl, ale teď, díky Shen Yun, opět patří světu.“

Plovoucí rukávy

Když je Melody se souborem Shen Yun na turné, jeden z jejich nejlepších tanců jsou „Plovoucí rukávy.“ Toto představení používá dlouhé bílé rukávy, které vypadají jako zářivé šátky poté, co je tanečnice vyhazují do vzduchu. Směje se, když vypráví o svých prvních dnech, kdy s nimi pracovala.

„Bylo velmi náročné ovládat plovoucí rukávy. Když chcete, aby se rukávy pohybovaly doleva, musíte je vést doprava; když chcete, aby se pohybovaly nahoru, máte je vést dolů,“ řekla.

„Později jsem pochopila, že abych ovládala plovoucí rukávy, musím se spolehnout na aspekt držení těla v naší taneční formě – provádět raději kruhové pohyby než přímé linie. Při pohybu doleva jít prvně směrem doprava. Při pohybu nahoru jít prvně směrem dolů. Když jsme to dělali takto, rukávy se staly poslušnými, pohybovaly se lehce a byly pružné.“ Učit se ovládat rukávy, spolu s podobnými fyzickými zkouškami, dávalo mladým tanečníkům vnitřní sílu potřebnou k vyjádření jemných a složitých výrazů čínské starobylé kultury.

Název rukávů vyjadřuje více než jen hedvábný pohyb tkaniny. Velká skupina tanečníků na pódiu společně vyhazuje své bílé rukávy vytvářejíc efekt padajících vln. Později je zlehka položí přes jednu ruku jako čerstvě vyprané plátno.

Voda byla uctívána starověkými Číňany pro svoji sílu, odolnost, všezahrnujícnost a rozmanitost. Uvědomili si, že mohou, stejně jako voda, hromadit svoji vnitřní sílu a odemknout ji kdykoli podle přání. Voda dala vzniknout různým rčením jako „vlastnosti nejlaskavějšího jsou jako voda“ a „oceán neodmítá žádné řeky“. Starověcí Číňané se ale také vody obávali, což vedlo ke rčení „voda může převrhnout loď“ a „neustále kapající voda proděraví kámen“.

Tančit v dešti

Jedním z největších úspěchů kariéry Melody bylo vítězství v Mezinárodní soutěži klasického čínského tance pořádanou televizí NTD v roce 2012. Uspěla zde se sólovým tancem „Krása podzimního deště“. Aby dokázala co nejvěrněji vykreslit atmosféru tohoto tance, skutečně trénovala venku v dešti. Zobrazovala dámy z Jižní Číny s jejich světlými květinovými deštníky, obratnými gesty a zvonivým smíchem. Její výkon v soutěži publikum skutečně ocenilo.

Melody byla vždy tak trochu uličnice, a tedy jednou z nejtěžších věcí pro ni bylo naučit se chovat jako dáma. „Síla se ukrývá uvnitř“ vysvětlovala tradiční čínskou ženskost. „Tato umělecká forma často u ženských tanců vyžaduje být pevná uvnitř, zatím co navenek se projevuje jemnost.“

Dnes Melody vidí odraz sebe sama v nových dívkách na akademii Fei Tian a Shen Yun, a chová se k nim jako starší sestra. Vstupní požadavky jsou teď dokonce vyšší, než v době, kdy byla přijata Melody. Zároveň doufá, že tyto dívky předčí její schopnosti a budou moci jezdit na turné s vyhlášeným souborem.

„Moje taneční technika se od té doby moc nezměnila,“ říká Melody. „Ale zlepšení mého držení těla, pohybů, póz a vnitřní kultivace významů v tanci jsou daleko lepší. Na těchto aspektech zde pracujeme neustále.“