Nepochopení č. 4: Starobylá Čína byla zaostalá a represivní

Za dynastie Qin (221–206 př. Kr.) se císaři stali nejvyššími vládci Číny. Třebaže starobylá čínská společnost nikdy nevytvořila ústavu, císařskou moc obdobným způsobem usměrňovala konfuciánská ideologie.

Konfuciánský učenec Dong Zongshu napsal pro císaře Wudiho „Tři pojednání o nebesích a lidech“, v nichž vysvětluje, proč se císaři musejí držet konfuciánského pravidla renzheng (laskavého vedení). Od dynastie Han (206 př. Kr. – 220 po Kr.) dále byl císař pod neustálým dohledem konfuciánského myšlení.

Od dynastií Sui (581–618) a Tang (618–907) byla Čína spravována systémem „Tří odborů a šesti ministerstev“ (Sansheng Liubu Zhi), který je podobný západnímu systému kontrol a bilancí. Císařovy dekrety přezkoumával a potvrzoval Cenzorát, který měl moc zamítnout říšské edikty.

Ve staré Číně také byla svoboda projevu. Zakladatel dynastie Song, císař Taizu, učinil slib, že nikdy nezabije své ministry a cenzory, a tak jim umožnil svobodně projevovat své názory a postoje.

Od samého počátku se v čínské civilizaci velmi respektovalo soukromé vlastnictví. Než se chopila moci komunistická strana, vláda zasahovala pouze do úrovně krajů (ekvivalent dnešních měst). S výjimkou vojenských odvodů, vybírání daní a povinných prací na veřejných projektech vláda do života běžných občanů nijak nezasahovala.

Taoistická škola zdůrazňuje rovnováhu yinu a yangu a konfuciánská škola zastává princip souladu při odlišných názorech. A tak byla starobylá Čína rozmanitou a zároveň tolerantní společností. Zvláště patrné to bylo za dynastie Tang, kde vedle sebe existovaly a zároveň vzkvétaly konfucianismus, buddhismus a taoismus. Mimoto se v Číně svobodně kázalo křesťanství, judaismus a další náboženství.

Čínský císař coby Syn nebes měl za povinnost řídit se vůlí nebe. Musel ctít bohy a respektovat tradice, kulturu a své předky. Tímto nebyla Čína nijak výjimečná – podobné příklady můžeme v dějinách nalézt také ve starém Římě či ve středověké Evropě.

Za dynastie Han v Číně vznikla Císařská univerzita, jež poskytovala systematické vzdělání budoucím elitám. V dynastii Sui říše vyvinula obsáhlý a nestranný systém pro vybírání úředníků a hodnostářů. Poté, co Konfucius založil praxi soukromého vyučování, se Číňanům také naskytly příležitosti pro rovné vzdělání. Ve staré Číně zažívalo rozkvět i literární umění; nikdo v moderní době se mu nepřiblížil.