Radost z maličkostí

Mrknutím oka skončilo turné, skončila přestávka a vše začíná opět od znova. Minulý rok vypadal jako kolotoč vzpomínek.

Kdykoli zjistím, že si hůř vybavuji místo, kde jsem byla nebo věci, které jsem dělala, vytáhnu deníček a zapíši si je. Zdá se, že tento jednoduchý způsob psaní si věcí mi pomáhá uspořádat myšlenky a život. A v průběhu let se to stalo téměř zvykem. Nyní mám několik let mého života zaznamenaných v deníčcích. Další skvělou věcí na psaní poznámek je jejich pročítání.

Při listování stránkami jsem si zakrátko všimla schématu. Objevila jsem, že poznámky, které čtu nejraději nejsou o nejdůležitějších událostech mého života. Nejsou to mé největší úspěchy (nebo má největší selhání), které mě zajímají. Co čtu nejraději, jsou ve skutečnosti malé věci.

Uvědomila jsem si, že pročítám podrobností, jako například jak jsem se prodírala sněhem v Montrealu, jen abych kamarádce sehnala narozeninové přání ještě před obědem nebo jak jsem trávila věčnost hádáním, jak někdo zobrazuje „šálek instantních nudlí“ během jednoho kola šarády. Vzpomněla jsem si, jak často jsem trefila badmintonový košík, zakreslila jsem si složitou síť „kdo co komu daroval“ na Vánoce a sepisováním všeho, co jsem jednou obědvala v pekingské „kachní“ restauraci.

Všechny tyto malé detaily vytvořily něco mnohem většího. Je to příběh mého života, zachycený v různých momentech a zdánlivě nevýznamných věcech. Jsou to vzpomínky, kterých si nejvíce cením, protože tyto věci naplňují můj život barvami. Se vší zodpovědností být vlastním historikem, jsem se rozhodla stále zapisovat nahodilé věci, které mi navodily více úsměvu, než jsem očekávala.

Je ale mnoho dní, kdy jen čmárám nebo píšu, abych vyplnila prázdné řádky. Takové poznámky obvykle přečtu a hned zapomínám. Když píši jen kvůli tomu, abych dokončila stránku, když pracuji, jen abych dokončila úkol, nikdy si v takových situacích skutečně neprožiji ten moment a nepřemýšlím nad tím, co vlastně dělá celý proces tak výjimečným. Strávila jsem hodně dní hnaním se po cestě jen abych někam došla a zapomněla jsem se zastavit a takříkajíc zasázet kytky kolem cesty.

Přišla jsem na to, že nejsmysluplnější příběhy pocházejí ze smysluplného života. Nevymýšlíme detaily či vtipné historky, které bychom si měli pamatovat, jsou součástí našeho každodenního života. A tím, že naplníme náš život důvody ke smíchu, dokážeme obohatit také příběhy dalších lidí. Konec konců, jsou to detaily, které vytvářejí vzpomínku, takže zpomalme a vychutnávejme si průběh, protože to je ta nejdůležitější část.