Cesta na západ

Cesta na západ je jedním ze čtyř klasických děl čínské literatury. Byla napsána v 16. století za dynastie Ming a jejím autorem je Wu Cheng’en. Tento oblíbený román spojuje akci, humor a duchovní ponaučení.

Děj románu se odehrává v sedmém století. Vypráví příběh jednoho z učedníků Buddhy Šákjamuniho, který byl vyhnán z nebeského ráje, protože pohrdal Buddhovým Zákonem. Byl seslán do lidského světa, aby zde mohl odčinit své hříchy pomocí náboženské kultivace, kterou měl praktikovat po deset vtělení.

V desátém vtělení, právě v období dynastie Tang, se stal mnichem jménem Xuan Zang (známý je také jako mnich Tang či Tripitaka). Císař si přál, aby se mnich vydal na cestu na západ a přinesl do Číny svatá písma mahájánového buddhismu. Mnich, inspirován vizí od Bódhisattvy Guanyin, misi přijal a vydal se na posvátnou výpravu.

Ale osamocený Tripitaka nebyl na takovou nebezpečnou cestu dostatečně silný. Slabý a plachý mnich by nebyl schopen porazit zlé nestvůry, které si na něj dělaly velký zálusk (protože se říkalo, že pozřením mnichova masa se stanou nesmrtelnými). A tak mu Bódhisattva Guanyin určila skupinku učedníků, kteří jej měli ochraňovat: udatného, ale zbrklého Opičího krále (známého také jako Sun Wukong), chlípného Čuníka, mlčenlivého Písečného mnicha a koně Bílého draka. Všichni byli vyhnáni do lidského světa, protože se na nebesích dopustili špatných skutků. Guanyin jim ze svého milosrdenství dala ještě jednu šanci vrátit se do svých domovů na nebesích tím, že konvertují k buddhismu a budou ochraňovat mnicha Tanga na jeho pouti.

Na své cestě vskutku naráží na jednu zkoušku za druhou – musí jich zdolat přesně 81. Setkávají se s různými léčkami, které mnichovi strojí všelijací démoni a zlí duchové. Někteří z nich se snaží pokoušet družinu bohatstvím či krásou. Nakonec však naše oddaná skupinka dorazí i se svatými písmy zpět do Číny a vrátí se na svá právoplatná místa na nebesích.

Cesta na západ je známá díky svým osobitým hrdinům, zvláště Opičímu králi a Čuníkovi. Opičí král se narodil z kamene a nadpřirozeným schopnostem se naučil u taoistického mistra. Kvůli své rošťácké povaze v kombinaci s nadpřirozenými schopnostmi působil zmatek na nebesích i v podsvětí. Nebeský Jadeitový císař se snažil Opičáka uchlácholit tím, že mu přiznal titul „Velký světec rovný nebi“. Opičák se však nezklidnil a převrátil nebeský palác vzhůru nohama.

Nakonec se do toho musel vložit samotný Buddha, který svými schopnostmi darebáka zpacifikoval a uvěznil jej pod horou. Zůstal tam 500 let, až dokud kolem hory neprocházel mnich Tang. A Opičí král se konečně dočkal. Přislíbil, že bude mnicha doprovázet na jeho cestě, a získal tak volnost.

Opičí král byl pro mnicha nepostradatelným pomocníkem. Dokázal prohlédnout démony a jejich čáry, a jeho srdce se nedotkly ani bohatství či krása. Díky svému důvtipu pomohl mnichovi vyváznout z mnoha prekérních situací. A i když se častokrát choval neukázněně, později byl za své veliké zásluhy oceněn titulem „Buddha Vítěz sváru“.

Čuník také kdysi býval božskou bytostí – ve skutečnosti býval nebeským admirálem. Když se však opil a dělal nevhodné návrhy krásné Chang’e (Měsíční paní), byl sražen dolů do lidského světa jako člověk s prasečí tváří. Charakteristickými rysy Čuníka byly lenost a nenasytnost, ba co hůř – i prostopášnost. Ani po deseti letech kultivace na cestě se těchto tužeb nebyl schopen zbavit, a tak byl po skončení mise odměněn jen nižším titulem „posel nebeského oltáře“.

Román v sobě skýtá bohatou symboliku. Problémy, kterým naši hrdinové čelili, jsou metaforou pro zkoušky, kterými musí člověk projít na své duchovní cestě.